Hudba podle kalendáře

Jako první v historii nahrál v 60. letech 20. století kompletní klavírní dílo Antonína Dvořáka i Leoše Janáčka. Koncertoval v pěti desítkách zemí a v nejvýznamnějších koncertních sálech celého světa. Významný český klavírista Radoslav Kvapil se narodil 15. března 1934.

K nejtalentovanějším houslistům dvacátého století patřil Yehudi Menuhin. Mnohé jeho nahrávky jsou považovány za nepřekonané a v dospělosti tento přesvědčený humanista a demokrat úspěšně šířil poselství hudby ve světě. Houslový virtuóz a dirigent Yehudi Menuhin zemřel 12. března 1999, tedy před 25 lety. V roce 1993 královna Alžběta II. vegetariána, vyznavače jógy a britského občana Yehudi Menuhina lordem.

První dny měsíce března jsou pro každého hudbymilovného Čecha spojeny s jedním z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů, který je považován za tvůrce české národní hudby - Bedřichem Smetanou, který se narodil 2. března 1824. Letošek tedy přináší zcela zásadní smetanovského výročí, které se bude linout celým rokem 2024, a to i z toho důvodů, že i úmrtní tohoto velikána je letos kulaté – zemřel 12. května 1884..

Další pořad připomene 320. výročí úmrtí barokního hudebního skladatele a varhaníka George Muffata. Zemřel 23. února 1704, tak je tomu letos rovných 320 let. Byl původem ze Savojska a působil na mnoha místech Evropy, především v Salcburku a Pasově.
Georg Muffat se narodil 1. června 1653 v Savojském panství, které tehdy – tedy v polovině 17. století - bylo součástí Svaté říše římské. Po rodičích byl skotsko-francouzského původu. V letech 1663 až 1669 studoval v Paříži, pravděpodobně u Jeana Baptista Lullyho, což ovšem není zcela jisté. Poté žil několik let v Alsasku, zejména ve Schlettstadtu, takže byl v cizině mylně považován za tamního rodáka, a působil zde jako varhaník. Od roku 1674 pobýval v Imgolstadtu, kde studoval práva a následně pobýval ve Vídni.

Rodačka z pensylvánského města Indiana, koloraturní a lyrická sopranistka Renée Fleming, která bravurně ztvárnila kromě řady jiných rolí i Dvořákovu Rusalku, slaví letos půlkulaté narozeniny.

Další Hudba podle kalendáře připomene výtečnou českou operní pěvkyni a také filmovou herečku Jarmilu Novotnou. Zemřela 9. února 1994, před rovnými 30 lety.
Význačná česká sopranistka a filmová herečka Jarmila Novotná se narodila 23. září 1907 v Praze a svou kariéru zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala ovšem i v kabaretech, hrála a zpívala v operetách a účinkovala v českých i zahraničních filmech. Je označována za nejslavnější žačku Emy Destinnové, i když ji slavná operní diva vyučovala jen pár měsíců.
Novotná na sebe upozornila rolí Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě, kterou v Národním divadle ztvárnila v pouhých osmnácti letech. Díky svému hereckému talentu si zahrála v mnoha činoherních evropských i jednom americkém filmu. V českých snímcích se objevila jen dvakrát – v němém snímku Vyznavači slunce a ve zvukovém melodramatu Skřivánčí píseň, kde předvedla i svůj pěvecký talent.

Giovanni Pierluigi da Palestrina se narodil v obci Palestrina nedaleko Říma, která byla v té době součástí Papežského státu, a to kolem roku 1525. Jeho rodiče byli poměrně zámožní, vlastnili dům, vinice a pole. Někteří hudební historikové tvrdí, že Giovanni dost možná vyrůstal u své babičky Jacobelly v Římě, a existuje i teorie, že se právě tam i narodil. Další verze říká, že Giovanni Pierluigi da Palestrina Řím poprvé navštívil až v roce 1537, kdy tam byl poslán otcem po smrti matky a kde se stal sboristou v bazilice Panny Marie Sněžné, Santa Maria Maggiore.

François-Joseph Gossec byl synem rolníka, ale hudební talent projevoval už od útlého dětství. Stal se tedy sboristou v katedrále Notre-Dame v Antverpách. V roce 1751 přišel do Paříže a stal se tam žákem skladatele Jeana-Philippa Rameaua. Svého učitele pak vystřídal v řízení orchestru, který financoval generál Alexandre Jean Joseph Le Riche de La Pouplinière, bohatý amatérský hudebník a milovník a mecenáš hudby.
François-Joseph Gossec si umínil oživit ve Francii instrumentální hudbu. První jeho symfonie byla provedena v roce 1754 a o dva roky později publikoval jako svůj třetí opus šestici dalších symfonií. V roce 1759, tedy v pouhých 25 letech se rozhodl složit monumentální dílo: Messe des morts – tedy Requiem. V květnu roku 1760 byla tato 90 minut trvající smuteční mše poprvé provedena v klášteře jakobínů v Rue Saint-Jacques v Paříži a učinila Gosseca doslova přes noc slavným.

Robert Hausmann projevil mimořádný talent už v dětství. Studoval na gymnáziu v Braunschweigu, kde ho začal učit na violoncello Theodor Müller. V roce 1869 se stal jedním z prvních žáků Univerzity umění v Berlíně, kde studoval u Müllerova synovce Wilhelma Müllera a pod dohledem proslulého houslisty Josepha Joachima. Ten jej uvedl ke slavnému violoncellistovi té doby Carlu Alfredu Piattimu, u kterého pak pokračoval ve studiu v Londýně a na jeho statku Cadenabbia u jezera Como v Itálii. V letech 1872–1876 byl Robert Hausmann členem kvarteta hraběte Hochberga ve Slezsku. Poté byl jmenován profesorem hry na violoncello na berlínské vysoké škole. Od roku 1878 až do Joachimovy smrti byl také členem Joachimova kvarteta, v němž byl druhým houslistou český hráč Karel Halíř a violistou Emanuel Wirth.

Rudolf Kubín se narodil v Ostravě, kde byl jeho otec kavárenským hudebníkem a kontrabasistou orchestru ostravské německé opery, která se orientovala především na klasickou i novější operetu, a tak Kubín už v mládí poznal rozdílná hudební prostředí včetně hornického folklóru. Jeho prvními učiteli byli všestranný hudebník Karel Patočka a violoncellista divadelního orchestru Josef Pozdina, u něhož se učil se hře na violoncello. Za nedlouho už sám usedl i u violoncellového partu v amatérském Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. V roce 1924 vstoupil Kubín na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na violoncello u Julia Junka a skladbu u Aloise Háby. Rudolf Kubín je po Leoši Janáčkovi patrně nejvýraznější skladatelskou osobností 20. století pocházející ze severomoravského regionu a s výjimkou jedenáctiletého pobytu v Praze a Brně tu také tvořil celý svůj život.