Slavná auditoria

V dalším pořadu z cyklu Slavná auditoria zamíříme tři a půl tisíce kilometrů daleko od našich hranic. Kam by to mohlo být? Skoro taková vzdálenost dělí Prahu od Lisabonu. Autor pořadu Jiří Vejvoda ovšem zavede posluchače Classic Praha za hudbou a za přírodním areálem, který už Alexander Dumas nazval rájem na zemi, opačným směrem. Nikoli na západ, ale na východ. Do kraje mnoha přírodních krás, jež berou v nížinách dech svou rozmanitostí i v horách svou nadmořskou výškou. Zároveň ale do míst, která se zdají být naší středoevropské civilizaci poněkud vzdálená. A co víc, dovedou být i docela nebezpečná.

Pokud byste za pobytu v Paříži chtěli poznat kraj, ve kterém až do roku 2009 trávili dovolenou francouzští prezidenti, nepojedete daleko. Stačí se vydat jihozápadním směrem, minout Versailles, projet oblastí příjemných lesů i pradávných památek, a už se na obzoru objeví zámek v Rambouillet. Právě tady se počátkem roku 1999 vedla neúspěšná jednání o budoucnosti Kosova. Ale zámek v Rambouillet, který byl původně vybudován jako obytná tvrz, má samozřejmě mnohem delší historii. Včetně období těsně ve Velké francouzské revoluci, kdy byl znárodněn a záhy z něj rozkraden veškerý nábytek. Až po datum 23. srpna 1944, kdy si zde Charles de Gaulle zřídil hlavní vojenské velitelství. Pouhé dva dny před triumfálním dobytím Paříže a jejím osvobozením od nacistů.
Další díl pořadu Slavná auditoria se vypraví do vesnice ležící kousek odtud severním směrem. s názvem Montfort-l´Amaury, a to proto, že zde v současnosti sídlí muzeum skladatele Maurice Ravela.

Znáte filharmonii, která se i se svojí hudbou odstěhovala do Vesmíru? Že ne? Nevadí. O jedné takové bude vyprávět Jiří Vejvoda v dalším dílu pořadu Slavná auditoria. O tom, proč se vydala zdánlivě tak daleko a přitom ve skutečnosti tak blízko. Kdy, proč a na jak dlouho se k tomu odhodlala a pokud by jí byl nedejbože i Vesmír těsný, kam jinam by se během zmíněné doby mohla vrtnout...

Berlín, kam Jiří Vejvoda pozve posluchače Classic Praha v dalším dílu pořadu Slavná auditoria, sice není romantický jako Paříž, i když město na Seině s jeho no go zónami, kam se zdráhá vkročit i policie, svůj někdejší půvab poněkud ztrácí, a nedá se srovnávat ani s šarmantní atmosférou Vídně. Seversky strohé, kdysi pracně vybudované město na vysoušených močálech, nabízí ovšem jiné kvality. Je otevřenou učebnicí dvacátého století. Kdo chce poznat jeho dramatický průběh, ať přicestuje do Berlína. A prochází jím s očima otevřenými dokořán.

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria zavede jeho autor Jiří Vejvoda posluchače Classic Praha do Amsterodamu v době jeho zlatého věku, tedy sedmnáctého století. Tehdy byl Amsterodam považován za pupek světa díky koncentraci zdejšího bohatství, které nemělo vždy nejčistší původ. Z přístavu se vydávaly zaoceánské lodě do dalekých končin, odkud přivážely zboží, ale i levnou pracovní sílu. V Amsterodamu vznikla první burza, čile tu vzkvétal mezinárodní obchod.

Atény. Od roku 1834 hlavní město Řecka. Přímo v nich žije kolem šesti set padesáti tisíc obyvatel, ale společně s Pireem a dalšími osídleními stoupá jejich počet ke čtyřem miliónům. Což představuje plnou třetinu všech Řeků naší doby. Právě tady se nachází Muzeum jedné z největších pěvkyň všech dob, Marie Callas.

Karlovy Vary. Skutečná či domnělá ikona našeho lázeňství. Ať tak či onak, k pobytu v lázních odjakživa patřila potřeba či spíše touha se volných chvílích rozptýlit, pobavit. Co dělat, když lázeňskému hostu skončily v daném dnu léčebné procedury? Do kavárny či do cukrárny je jistě milé zabrousit, ale nedá se to dělat tři týdny den co den. Navazovat známosti prý bývá oblíbené, ale jistě to nevyhovuje každému. Ovšem číst si osaměle na lavičce se rovněž nezdá uspokojivým řešením. Co tedy návštěvníkům nabídnout?
Nepřekvapí, že jedním z oblíbených prvků, kterými se dají lázeňské dny a večery zpestřit, je hudba. Dávnou tradicí nejrůznějších lázní včetně těch karlovarských jsou promenádní koncerty na kolonádě, ať už v podobě nedělního matiné anebo v jiných časech. To ale zjevně nestačilo. A tak vlastně bylo docela logicky už roku 1835 založeno v Karlových Varech sezónní lázeňské těleso, místními rádo považované za nejstarší symfonický orchestr v naší zemi.

Přibližně v jihozápadním cípu historického centra Českých Budějovic dochází ke spektakulárnímu soutoku dvou významných českých řek. Do Vltavy se zde vlévá Malše po bezmála stokilometrové pouti, která začíná v Rakousku, poté tvoří část státní hranice a vlévá se na naše území, oblíbená rybáři díky výskytu pstruhů. A právě tady se od roku 2018 koná mezinárodní festival staré hudby Musica ad confluentem.

Nevím, zda jste kdy slyšeli o městě jménem Macerata. Bez uzardění přiznávám, že až donedávna jsem o jeho existenci neměl tušení. Pak ale kolem mě prolétla informace, která mě donutila zbystřit. Ani zdaleka prý nejsou v Itálii jenom dvě kultovní místa, kde se pod širým nebem daří klasické hudbě, přesněji řečeno opeře, a kam se za ní vydávají tisíce diváků, říká na úvod dalšího pořadu Slavná auditoria jeho autor Jiří Vejvoda.
Ano, víme o veronské Aréně a koneckonců ji mnoho z nás navštívilo. Ani Caracallovy lázně v Římě nám nejsou neznámé – nejspíš od roku 1990, kdy se právě tam konal v rámci mistrovství světa v kopané první koncert tří tenoristů. Dobrá, ale trochu stranou se nachází i pozoruhodný areál zvaný Sferisterio, ve kterém sice možná nezní hudba sfér podle dávné představy starých Řeků, ale zato bezpočet slavných oper. Ve špičkovém podání a ve špičkové režii. Zkrátka a dobře, Operní festival v Maceratě je mnohými Italy stavěn na roveň těm veronským či římským. A to už něco znamená.

1. ledna 1993 začala Česká televize vysílat Novoroční koncerty z Vídně. Do celého světa se přenášejí ze Zlatého sálu Vídeňského spolku přátel hudby neboli, zkráceně řečeno, Musicvereinu, který oslňuje svou krásou, ale především vynikající akustikou.
Musicverein je ovšem ve skutečnosti názvem pro celou, poměrně rozlehlou budovu v těsné blízkosti Okružního bulváru. Postaven byl na sklonku 60. let předminulého století díky velkorysému daru. Už roku 1863 totiž věnoval exkluzivní pozemek zmíněnému Spolku přátel hudby sám císař František Josef I. v souvislosti s tím, jak se bouraly již nepotřebné hradby kolem historického centra.